Když jsem byl malý kluk, a poprvé co jsem stál na zahradě na vlastích nohách, zůstal jsem v úžasu. Pamatuji si, jak jsem se poprvé nohama dotknul hlíny a stál na půdě Matky Země a nemohl se několik minut pohnout z místa. Necítil jsem jen pevnou zem pod nohama a to, že stojím na vlastních nohách, ale cítil jsem, jak ze Země vychází laskavá energie. Doposud jsem lezl jenom po bytě a vozil se v kočárku, a tento pocit nikdy nezažil. Už jsem trochu chodil, po chodníku a cestách, ale tady na zahradě, tady to bylo jiné. Země byla měkká a pod mýma nohama živá. A přímo z ní mě někdo objímal. Jako maminka. Cítil jsem, jak je všude kolem mého těla a vítá mě. Byla tak příjemná, jako víc takových maminek najednou.
Já o ten pocit nechtěl přijít, bál jsem se, že když se pohnu, tak to zmizí A tak se také po několika minutách opravdu stalo. Nevydržel jsem být na jednom místě a ona skutečně zmizela. Ucítil jsem smutek a prázdnotu, ale naštěstí, jen na chvilku. Opět byla u mně a já měl radost, že je tu se mnou. A jakoby mě vyzývala ke hře, chtěl jsem popoběhnout a vyzkoušet jí, jestli je opravdu skutečná. Kousek jsem se rozeběhl a ona mě dohnala. Cítil jsem, jak mě objímá. Usmíval jsem se a věděl, že mám novou kamarádku. A kouká, co dalšího mám v plánu na zahradě dělat…
Dětství jsem si užíval a na zahradě poznával mnoho kouzel. Snad každá rostlinka, keř nebo strom měli energii, kterou jsem cítil a experimentoval sní, a informace, které byli zajímavé a které bych se nikde jinde nedozvěděl. Bylo tam tolik věcí, které jsem musel objevit. Ale pak přišla povinná školní docházka a pravidla, která omezovala mé vnímání přírody, až jsem jednou zcela zapomněl.
Trvalo dlouho, než se mi vše připomnělo. 30 let, než přišla nemoc a pocity beznaděje. Nemohl jsem dýchat, bolesti v těle neodcházeli a starosti nebrali konce. Měl jsem ještě sílu modlit se a aniž bych věděl ke komu, volal jsem dlouho do prázdnoty. A pak přišla Ona. Bytost stromu, až za mnou domů, na lůžko. Objala mě a její energie procházela snad celým mým tělem. Dávala mě dohromady, uklidňovala a léčila až jsem usnul. Ráno jsem se probudil, trochu ještě jako z jiného světa, ale s novým zájmem o život. Starosti mizely jako kdyby byly malicherné, na problémy s dýcháním jsem si vůbec nevzpomněl a bolesti těla, nevěděl jsem, že nějaké byli. Celou noc u mě byla a způsobila zázrak, který mi dodnes není zcela znám. Pak jsem vyšel zdomu venkovními schody a uviděl ji. Tu žlutou bytost, která o mě pečovala. Vycházela ze statného, velikého smrku, který byl přímo před naším domem. A poznal jsem i podle osobních pocitů, že je to ona. Měla stejnou frekvenci energie jako energie, která mi zůstala v těle po jejím léčení. Komunikovali jsme spolu myslí a sdělili si pár informací.
Na dlouhou dobu jsem sešel z cesty, která mě kdysi jako dítě naplňovala. Komunikace s přírodní říší a bohatší svět, než jsou šedé neenergetické domy, černá neprostupná silnice, pochmurné myšlenky, rozvíjející se technologie a jen rozumové nastavení mysli.
Pomoc od ní byla tak vřelá a nezyštná a byla mi tak přítomná, že to hraničilo až s andělskou pomocí. Náš telepatický kontakt, kdy mě dál navštěvovala otevřeným oknem, mi předával mnoho informací o nehmotné pomoci na Zemi. Že už tu dávno pomoc máme připravenou, jen se trochu rozhlédnout. Od té doby jsem si začal více všímat stromů a energetických míst, která se najednou objevovala všude kolem. Podle pocitů, která jsem míval z konkrétních míst a díky dotykovým technikám, jsem začal využívat i kontakty se stromy. Začal jsem je studovat a zjistil, že nemají jen energii, ale i informační pole, které poskytuje mnoho cenných poznatků. Jak ze světa přírody tak dokonce ze světa lidí, které neustále pozorují. Poznával jsem, že každý druh stromu zastává jiné kvality a nabízí jiné druhy léčení pro člověka. A pak to přišlo, po těchto kontaktech se mi před usnutím začali vybavotat i vzpomínky na mé dětství. Připomněl jsem si vše, co jsem jako dítě vnímal a s přírodou zažil. A byli tak živé, jako kdyby nikdy nezmizeli. Mé schopnosti se začali prohlubovat a já si vedl mnoho poznámek. Připadal jsem si jako ve škole, jen s tím rozdílem, že toto poznávání mě skutečně bavilo. Bylo to živé, obsáhlejší a vycházela z toho pravda, láska a péče. Využil jsem postupy naučené ze školy a připadal si jako badatel. Studoval jsem stromy z energetického, duševního a duchovního pohledu a dostávalo se minaplnění, jako jsem již dlouho nezažil. A na celém procesu bylo nádherné i to, že zmizel pocit oddělenosti. Jako bych těch posledních třicet let byl odříznutý od vyššího smyslu a řádu a nyní jsem měl pocit, že jsem skutečnou součástí toho pravého života.